V reportu z vystoupení CROBOT jsem již psal, že tak strhující rockový koncert, který je navíc postaven na zavedených klišé žánru, jsem za posledních několik let neviděl. Pojďme se teď zaměřit na aktuální a současně jedinou desku „Something Supernatural“, kterou pennsylvánská banda rock´n´rollových vyvrhelů dala světu. Na první pohled nejde o nic výjimečného. Dle nejlepších jižanských amerických rockových tradic mám před sebou materiál, který je homogenní směsí stoneru a hard rocku v té nejlepší oldschool tradici. Tu a tam zjemní směrem k blues rocku v bolestných kytarových cajdácích, ve kterých kytarám sekunduje foukací harmonika nebo lehký závan psychedelie. Dalo by se říci, že jde o jižanské rockové klišé s výtečným vokalistou, kterou netahá za ucho a dokáže hlasem šlápnout na plyn přesně v těch místech, kde se sluší.

CROBOT jakoby natočili „Something Supernatural“ dle učebnice „Jak natočit skvělou retro rockovou desku“.  A nejen, že to hudebně dává smysl, má to navíc i současnou jiskru a nakažlivě houpající groove. Ať už je to plouživě zažínající „Queen of The Light“, ospale se převalující „La Mano de Lucifer“ nebo drtící živel „The Necromancer“, vždy mě jejich skladby oslovují víc, než legendy typu AC/DC nebo LED ZEPPELIN, k jejichž odkazu se CROBOT hlásí. Nejsou tu cukrkandlové pasáže, které vás za chvilku omrzí. Toto je současná sklizeň ze setby, kterou v sedmdesátých letech zaseli BLACK SABBATH!